Na podzim roku 1953 vyjelo ze Sušice směrem k šumavskému vojenskému újezdu vojenské nákladní auto s šesti vojíny a jejich velitelem. Zamířilo do míst, kde se dříve rozkládala sklářská osada Hůrka, která padla za oběť nově budovanému hraničnímu pásmu. Nyní tu stále ještě z posledních sil stála rozpadající se kaple sv. Kříže a v její kryptě odpočívalo 23 přirozeně mumifikovaných těl příslušníků sklářského rodu Hafendbrädlů a Abelů. Nacházelo se tu i tělo jejich rodinného lékaře Josefa Klostermanna – otce spisovatele Karla Klostermanna. Malá vojenská jednotka, která sem byla vyslána, měla jediný úkol, kryptu vyklidit a navždy se zbavit pohřbených těl i všeho, co by je připomínalo.
Vojáci se na splnění rozkazu posilnili několika lahvemi rumu, vtrhli do krypty a všechny rakve vynesli ven. Když zjistili, že se v rakvích nachází i zachovalé mumie krásně oblečených žen, vytáhli je před kapli, začali s nimi divoce tančit a jinak je hanobit. Nakonec všechny mrtvoly postavili ke zdi a ze samopalů je rozstříleli. Takto zneuctěné ostatky potom zahrabali vedle kaple sv. Kříže. Tu vyrabovali, rakve spálili a kovové části z nich odvezli do sběru. Dřevaři svážející večer dřevo se stali svědky tohoto děsivého výjevu a nikdy na to nezapomněli. Mluvit o tom ale nesměli.
Stala se však divná věc. Všech sedm vojáků prý do půl roku zemřelo. Nejprve velitel při předčasném výbuchu demoliční nálože, poté i ostatní, jejichž smrt však obestírá tajemství. Něco snad naznačuje pohřeb posledního z nich, kdy rodině nebylo podle zvyku povoleno otevřít rakev a rozloučit se s ním, neboť jeho tvář prý byla velmi znetvořená. Zemřeli vojíni na nějakou infekci, kterou jim při tanečku smrti předaly mrtvé ženy, nebo je postihlo jiné prokletí za jejich odporný čin?
Přečtěte si další informace:
Kohoutí kříž
Zaniklé obce
