V roce 1817 zemřel na velkostatku ve Žďáru nad Sázavou na nervovou horečku zdejší správce Jan Alois Ulrich. Pohřben byl na Dolním žďárském hřbitově a místním lidem se značně ulevilo. Správce byl zlý člověk, choval se k lidem povýšeně a krutě. Správcovou smrtí však k překvapení všech Ulrichovo řádění neskončilo. Naopak! Začal se ve městě, na místním mostě i na hřbitově zjevovat jako přízrak a napadat žďárské obyvatele. Jezdil prý po kraji na zvířeti, které vypadalo jako obrovský kůň s volskou hlavou, nebo v ohnivém kočáře, taženém bezhlavými koňmi. Měl dokonce způsobit smrt jednoho čeledína ze statku, který před smrtí spravoval. Bezradnému městu nakonec nezbylo nic jiného, než přivolat jihlavského kata, který otevřel Ulrichův hrob a na mrtvole, nejevící známky rozkladu, provedl protivampirická opatření. Kromě jiného správci oddělil hlavu od těla a do úst jí nasypal mák. Od nemrtvého Ulricha by tak měl být pokoj tolik let, kolik zrnek máku bylo do hlavy nasypáno.
Přečtěte si další informace:
Řádil na hřbitově ve Žďáru nad Sázavou upír nebo lidská představivvost?
Nemrtvý krutý správce Ulrich se může do Žďáru kdykoli vrátit
Žďár nad Sázavou, nemrtvý správce Ulrich
